Již od srpna pomáhají čeští dobrovolníci uprchlíkům přicházejícím do Evropy. Dobrovolníci poskytují humanitární pomoc ve svém volném čase z vlastních finančních prostředků nebo sbírek, které sami organizují. Zatím největší část pomoci tzv. Czech Teamu byla realizována na hraničním přechodu Berkasovo-Bapska mezi Srbskem a Chorvatskem. Já osobně jsem se účastnil dvou výjezdů – v druhé půlce září s Charitou Olomouc na srbsko-maďarské hranice a na konci října na zmiňovaný přechod do Chorvatska.
Při obou mých výjezdech jsem velmi silně vnímal nezájem vlád zúčastněných zemí situaci rychle a konstruktivně řešit a domluvit se se svými protějšky na spolupráci. Bez přítomnosti českých dobrovolníků by na obou místech mohlo dojít k mnoha tragickým událostem. Na srbsko-chorvatské hranici jsme mimo distribuce humanitární pomoci také doslova suplovali práci srbské policie, která zde byla nedostatečně zastoupena a na tento typ situace zcela nepřipravena. Domnívám se však, že problém není jen na straně srbské vlády, ale na straně všech zemí Evropy, které nejsou schopné se o tuto zátěž solidárně podělit.
Když jsme se uprchlíků ptali, odkud přicházejí, říkali jména zemí jako je Sýrie, Irák, Afghánistán, Pákistán, Írán, Nigérie… - země, kde probíhají kruté válečné konflikty nebo panují diktátorské režimy. Tito lidé mají za sebou velmi náročnou, nebezpečnou a nákladnou cestu, a proto věřím, že je do Evropy ženou velmi závažné důvody. Uznávám, že i mezi těmito lidmi se mohou objevit tací, kteří právo na azyl nemají - z hlediska humanitární pomoci však tuto otázku neřešíme, je to věc příslušných úřadů. Domnívám se však, že je nanejvýš neetické někoho označovat nálepkami jako „ilegál“ nebo „ekonomický migrant“ dříve, než bude oficiálně rozhodnuto o neudělení azylu. A přidělování nálepky „terorista“, pokud neexistuje důvodné podezření, považuji za nechutnou provokaci.
Osobně jsem se setkal s řadou uprchlíků. Je to různorodá skupina lidí, národnostně, profesně, věkově… Je mezi nimi velké množství malých dětí i těhotných žen. Když se s některými bavil, zjistil jsem, že jsou to velmi sympatičtí a inteligentní lidé. Rádi se přizpůsobili pravidlům, podle kterých humanitární pomoc distribuujeme, a mnozí nám i pomohli s organizací či překlady. Mnoho z nich mi s úctou podalo ruku a s dojetím děkovalo za naše služby, které mi, v kontextu celé jejich situace, připadaly tak nicotné.
Řada dobrovolníků, kteří pomáhali na Balkáně uprchlíkům, nabízí přednášky pro veřejnost s promítáním fotek. Rádi se podělíme o osobní zkušenosti a pohled na věc, zážitky ze setkání s konkrétními lidmi atp. Pokud byste měli o besedu zájem a jste ji schopni organizačně, technicky i propagačně zaštítit, ozvěte se na e-mail dominik.obruca@gmail.com.
Text: Dominik Obruča
Foto: Jiří Vackář